Sv. Zdislava z Lemberka

8. dubna 2008 v 12:15 | MN |  Kdo byl kdo
Byla dcerou pana Přibyslava z Křižanova, královského purkrabího v Brně a na hradě Veveří, a paní Sibyly (ze Sicílie - dvorní dámy královny Kunhuty). Měla dvě mladší sestry - Eufémii a Elišku. Provdala se za předního českého velmože pana Havla Markvartice (svatbu měli zřejmě v Brně) a přestěhovala se na jeho hrad Lemberk u Jablonného v Podještědí (dříve Německého J.). Porodila mu čtyři děti: Havla, Markétu, Jaroslava a Zdislavu. Pravděpodobně se setkala s blahoslaveným Česlavem, polským dominikánem, žákem sv. Dominika a stala se dominikánskou terciářkou; s manželem povolali dominikány do Jablonného a do Turnova, založili zde pro ně kláštery a chrámy.
Světicí se Zdislava stala jako manželka a matka rodiny, ale její život a činnost se neomezovaly jen na soukromí: Zdislava vzdělávala a vychovávala také hradní čeleď, ošetřovala i jinak pomáhala (ve špitále, který rovněž založila) nemocným, chudým, bezdomovcům a válečným uprchlíkům (byla to doba tatarských vpádů do střední Evropy). V době časté manželovy nepřítomnosti (byl pravou rukou krále Václava I. a jeho oporou, když se proti němu vzbouřil jeho syn Přemysl Otakar II.) musela za něho vést celé panství.
Zdislava zemřela pravděpodobně na tuberkulózu, je pohřbena v kryptě klášterního kostela v Jablonném; její lebka je v relikviáři na mariánském oltáři vlevo v chrámové lodi. Její hrob se těší úctě věřících nepřetržitě od její smrti dodnes, přijíždějí sem na pouť nejen Češi a Moravané, ale též Slováci, Poláci, Lužičtí Srbové, Němci a Rakušané. Dodnes u jejího hrobu dochází k podivuhodným vyslyšením, uzdravením a jiným divům na přímluvu této světice.
Proto byl už v 18. století na místě dřívějšího gotického kostela postaven k jejímu budoucímu blahořečení, o něž se začalo usilovat, velkolepý barokní chrám sv. Vavřince slavným vídeňským architektem Janem Lukášem Hildebrandtem; stavbu financoval hrabě Berka z Dubé a po jeho smrti(už méně nákladně) paní hraběnka Kinská. K blahořečení však došla až roku 1907 (papež Pius X.). V roce 1947 zahájil kardinál Štěpán Trochta, biskup litoměřický, diecézní proces svatořečení.
Zdislavu pak svatořečil papež Jan Pavel II. v Olomouci 21.5.1995. 24.10.2000 - v roce Velkého jubilea - ji prohlásil za hlavní patronku Litoměřické diecéze.
O svatořečení Paní Zdislavy se velice zasloužil tehdejší provinciál dominikánů Otec Ambrož Maria Svatoš, a to shromažďováním zdislavských studií a historických dokumentů. Nyní má v rukopise takto zdokumentovánu téměř stovku případů podivuhodných vyslyšení na přímluvu Paní Zdislavy z minulosti. Za zázrak nutný k svatořečení bylo uznáno lékařsky a vědecky nevysvětlitelné uzdravení MUDR. Straky, otce rodiny, u něhož 19.9.1989 došlo v Brně v nemocnici k zástavě srdce, k nulovému krevnímu tlaku, ke klinické smrti mozku; tento stav trval přes 3 hodiny. Během té doby manželka, děti, vrchní sestra, pan farář a další se intenzivně modlili k blahoslavené Zdislavě o zázrak., a byli vyslyšeni: obnovila se motorická a smyslová činnost, všechny orgány začaly normálně fungovat.
Úctě poutníků se velmi těší též i Zdislavina studánka pod hradem Lemberkem, kde mnozí nacházejí zdraví po modlitbě k Paní Zdislavě a pití nebo umývání v této vodě. Voda sama léčivá ani radioaktivní není, jde o normální dobrou pitnou vodu.
 

Svatí Cyril (Konstantin) a Metoděj

5. července 2007 v 0:01 | MN |  Kdo byl kdo
Cyril se narodil kolem roku 827 jako nejmladší ze sedmi dětí. Jeho křestní jméno bylo Konstantin. Byl vychováván v Konstantinopoli a tam také vyučoval a působil v diplomatických službách u císařského dvora,. Pro slovanský jazyk vytvořil staroslověnské písmo. Na Moravě působil celkem 4 až 5 let. V Římě vstoupil do kláštera a přijal jméno Cyril Zemřel 14. II. 869 a byl pohřben v bazilice sv. Klementa.

Metoděj je rovněž řeholní jméno, původně se jmenoval snad Michal. Nejprve působil ve státní správní službě ve Slovany osídlené části Byzantské říše. Kolem roku 840 dal přednost řeholnímu životu. Doprovázel svého mladšího bratra na Velkou Moravu a do Říma. Tam ho papež Hadrián II. vysvětil na kněze (868) a jmenoval ho arcibiskupem pro území Velké Moravy a Panonie (869). Pokračoval v díle, které se svým bratrem započal, a pokřtil českého knížete Bořivoje. Zemřel 6. IV. 885 a byl pohřben na velkomoravském Velehradě.

Jsou patrony:
Hlavní patroni Moravy, Patroni Evropy a všech slovanských národů; proti bouři

Jak se dostali na Moravu
Velkomoravský kníže Rastislav požádal byzantského císaře Michala III., aby mu poslal církevní učitele, kteří by ovládali slovanský jazyk. Michal vyslal misionáře Konstantina (Cyrila) a Metoděje. Bratři pocházející ze Soluně ovládali jihoslovanský dialekt, jímž se v okolí Soluně mluvilo a jehož pomocí bylo možno se dorozumět v celé slovansky hovořící oblasti.Jednotlivé slovanské jazyky nebyly tehdy ještě výrazně rozlišeny.

Obdobně jako Vulfila ( kolem r. 350) pro gótštinu, tak i Konstantin a Metoděj vytvořili abecedu pro překlad bible do staroslověnštiny, takže se tento jazyk, kterým se dosud jen mluvilo, rázem octl mezi třemi jazyky, které byly považovány za posvátné (hebrejština, latina a řečtina).

Po třech letech působení na Moravě se bratři vydali do Říma, kam přinesli ostatky Sv.Klementa a byli proto slavnostně přijati papežem Hadriánem II.. Staroslověnská bohoslužba byla schválena, ale Cyril se zde roznemohl a ve věku 42 let zemřel.

Po zesnutí svatého Cyrila byl pak Metoděj rukopoložen na biskupa a poslán zpět na Moravu s listem, kterým papež Hadrián II. schválil slovanskou bohoslužbu s tou jedinou výhradou, že epištola a evangelium při ní budou čteny ve dvou jazycích, napřed latinsky a pak slovansky. Když se svatý Metoděj vrátil na Moravu, dověděl se, že kníže Rastislav byl přičiněním svého synovce Svatopluka sesazen, zavlečen do ciziny a oslepen. Sám pak byl též zajat a bez ohledu na papežský list latinskými německými biskupy solnohradským, frizinským a pasovským, prohlášen za sesazena a odsouzen do žaláře. Totéž se stalo i jeho učedníkům. Ze žaláře svatého Metoděje propustili až za dva roky, a to na rozkaz papežského stolce, který se tímto svévolným počinem jmenovaných tří biskupů cítil velmi uražen.

Svatý Metoděj poté pokračoval na Moravě s velkým úspěchem v práci; počet slovanských duchovních rostl a lid zanechával pohanských bludů. Přistupoval ke křesťanské víře ne z donucení, ale s láskou.

Svatý Metoděj se věnoval překladu do slovanského jazyka oněch částí Písma svatého, které dosud přeloženy nebyly. Neustal, až práce byla hotova, neboť chtěl, aby slovanská církev ještě před jeho smrtí byla vybavena vším, čeho bylo potřebí. Když dílo dokončil, postaral se o vhodného nástupce v osobě svatého Gorazda, jednoho z nejvěrnějších svých moravských učedníků. Naposledy se svatý Metoděj zúčastnil bohoslužeb na Květnou neděli, v dubnu r. 885. Tři dny nato 6. dubna 885 zesnul.




Svatý Tomáš - apoštol

3. července 2007 v 8:55 |  Kdo byl kdo
Svatý Tomáš - apoštol
Žil v 1. století a jinak mu říkali také Didymos, neboli Dvojče. Původním povoláním byl rybář.
Když Ježíš dostal vzkaz, že jeho přítel Lazar zemřel, chtěl se vrátit do Judska, kde ho nedávno málem ukamenovali. Všichni apoštolové se báli, jediný Tomáš statečně řekl :"Pojďme i my, abychom zemřeli spolu s ním!"
Nejslavnější zmínka v Bibli o svatém Tomášovi se váže k tomu, co se stalo po Kristově zmrtvýchvstání. Ježíš se ukázal učedníkům za zavřenými dveřmi, ale Tomáš s nimi zrovna nebyl. Učedníci mu později řekli : "Viděli jsme Pána:" Tomáš jim odpověděl :"Dokud neuvidím na jeho rukou stopy po hřebech a dokud nevložím do nich svůj prst a svou ruku do rány v jeho boku, neuvěřím." Osmého dne se učedníci opět sešli, tentokrát i s Tomášem, a ač byly dveře zavřeny, Ježíš opět přišel mezi ně. Ukázal Tomášovi své rány a vyzval ho, ať do nich vloží prst a svou ruku. Řekl mu také :" Nepochybuj a věř!" Tomáš padl na kolena a odpověděl :"Můj Pán a můj Bůh !" Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili." (Jan 20, 19-29)
Po Kristově Nanebevstoupení působil jako misionář v Persii a Indii. Setkal se zde prý se Třemi králi a pokřtil je.
Podle apokryfů byl Tomáš povolán do Indie jako stavitel. Měl indickému králi Gundapharovi postavit palác, ale peníze, které na stavbu dostal, rozdal chudým a král se díky tomu obrátil. Později dal Tomáš v Kalamině, dnešním Mailapuru, roztavit bronzovou sochu slunečního boha a rozlícený velekněz ho za to probodl kopím. Nedaleko Mailapuru je tzv. "Velká Tomášova hora", u níž stojí kostel Sv. Tomáše. Na oltáři je tam kamenný Tomášův kříž s nápisem ze 7. století o jeho kázání a mučednictví.
Věřící na západním pobřeží Indie si říkají na jeho památku "křesťané svatého Tomáše" a 3. července, den přenesení jeho ostatků do Edessy, slaví jako jemu zasvěcený svátek. Dnes se nachází největší část ostatků sv. Tomáše v Ortoně ve střední Itálii.
Je patronem :
Architektů, stavebních dělníků, geometrů, zeměměřičů, konstruktérů, tesařů, zedníků, kameníků, teologů, při bolestech zad, za dobrý sňatek, proti pochybnostem, slepých, nevidomých, Indie, Pákistánu,
Atributy:
Kopí, meč nebo kameny; stavitelský úhelník; bývá zobrazován, jak se dotýká Kristových ran. Někdy bývá na obrazech scéna, kdy Panna Maria dává Tomášovi svůj pás, aby uvěřil v její nanebevstoupení.
 


Sedm svátostí

2. července 2007 v 8:04 |  Základní pravdy víry a morálky
  1. Křest
  2. Biřmování
  3. Eucharistie
  4. Svatost smíření
  5. Pomazání nemocných
  6. Kněžské svěcení
  7. Manželství

Hříchy, sedm smrtelných hříchů

1. července 2007 v 18:01 | MN |  Sedm smrtelných hříchů
Prvním, kdo vytvořil seznam sedmi smrtelných hříchů, byl papež Řehoř I. okolo roku 600 n. l. Patří mezi ně pýcha, závist, smilstvo, hněv, obžerství, nenávist, a lenost. Řehoř I také sestavil soubor sedmi ctností; jsou jimi víra, naděje, láska, spravedlnost, moudrost, mírnost a statečnost.
Písmo by jistě tyto návrhy vysoce zhodnotilo, ale přestože najdeme v Bibli mnoho míst, kde jsou výše zmíněné neřesti odsuzovány nebo naopak oceněny křesťanské ctnosti, nikde v Bibli nejsou konkrétně pojmenovány jako sedm smrtelných hříchů či sedm ctností.
Také časově nepředcházejí Desatero přikázání, které bylo dáno na hoře Sínaji okolo roku 1450 př. n. l. Takovéto seznamy hříchů či ctností se pravděpodobně používaly k výuce základů Božího slova, zvláště ve stoletích před vynálezem knihtisku, kdy pro běžného člověka nebyla Bible dostupná, a nemohl si ji tedy sám číst a studovat.

Hříchy proti Duchu svatému

1. července 2007 v 17:44 |  Základní pravdy víry a morálky
  1. Opovážlivě se spoléhat na Boží milost.
  2. Zoufat nad Božím milosrdenstvím.
  3. Bránit se poznané křesťanské pravdě.
  4. Závidět jinému Boží milost.
  5. Zatvrzele odmítat spasitelné napomínání.
  6. Úmyslně setrvávat v nekajícném životě.

Hříchy do nebe volající

1. července 2007 v 17:43 |  Základní pravdy víry a morálky
  1. Úmyslná vražda.
  2. Sodomský hřích.
  3. Nářek utiskovaného lidu, cizince, vdovy a sirotka.
  4. Nespravedlnost vůči zaměstnanci.
  5. Hřích, kdy spolupracujeme na hříších dalších lidí:
  • Když se na nich přímo podílíme.
  • Když je nařídíme.
  • Když k nim radíme.
  • Když je schvalujeme.
  • Když je neoznámíme.
  • Když jim nezabráníme.
  • Když chráníme ty, kdo páchají zlo.

Sedm hlavních hříchů

1. července 2007 v 17:42 |  Základní pravdy víry a morálky
  1. Pýcha
  2. Lakomství
  3. Závist
  4. Hněv
  5. Smilstvo
  6. Nestřídmost
  7. Lenost

Osmero blahoslavenství

1. července 2007 v 17:41 |  Základní pravdy víry a morálky
  1. Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
  2. Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
  3. Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
  4. Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
  5. Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
  6. Blahoslavení čistého srdce, neboť oni uvidí Boha.
  7. Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
  8. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě vám připisovat všechno zlé kvůli mně. Radujte se a jásejte, protože máte v nebi hojnou odměnu, vždyť stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Skutky duchovního a tělesného milosrdenství

1. července 2007 v 17:40 |  Základní pravdy víry a morálky
Skutky duchovního milosrdenství
  1. Učit
  2. Radit
  3. Těšit
  4. Posilovat
  5. Odpouštět
  6. Trpělivě vše snášet
  7. Modlit se za živé i mrtvé
Skutky tělesného milosrdenství
  1. Dávat najíst tomu, kdo má hlad.
  2. Hostit toho, kdo nemá střechu nad hlavou.
  3. Odívat toho, kdo nemá co na sebe.
  4. Navštěvovat nemocné a vězněné.
  5. Pohřbívat zesnulé.

Další články


Kam dál