Leden 2006

Pražské Jezulátko

27. ledna 2006 v 7:09 | MN |  Poutní místa v ČR
Půvabná soška malého Ježíška, vystavená úctě lidí v kostele Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, přijímá denně návštěvníky z desítek zemí světa. Mnohým lidem, kteří se před ní modlili k Bohu, přinesla zázračná a neobvyklá vyslyšení. Lidé zde prosí o pomoc, uzdravení, mír, někteří s důvěrou očekávají narození dítěte, a mnozí se vrací, aby poděkovali.
Soška vysoká 47 centimetrů je dřevěná s povrchem modelovaným z barevného vosku. Představuje malé dítě, oblečené v dlouhou košilku, ze které vykukují bosé nožky. Líbezná tvář přitahuje svou krásou. Pravicí Ježíšek žehná, zatímco levice drží zemský globus završený křížem - celý náš svět spočívá v jeho ruce. Královské insignie vyjadřují víru společnou všem křesťanům - víru v Ježíšovo božství.
Historie
Pražské Jezulátko pochází ze Španělska. Legenda vypráví, že se Ježíšek zázračně ukázal jistému mnichovi, který podle jeho podoby vymodeloval tuto sošku. Podle další legendy vlastnila sošku svatá Terezie od Ježíše, zakladatelka bosých karmelitek, planoucí velkou láskou k Dítěti Ježíši. Sošku prý darovala své přítelkyni, jejíž dcera se chystala na cestu do Prahy.
Když se roku 1556 vévodkyně Marie Manrique de Lara vdávala do Čech, dostala sošku od své matky jako svatební dar. Její ovdovělá dcera Polyxena z Lobkovic pak vzácnou sošku darovala roku 1628 klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné.
Karmelitáni umístili sošku v kapli noviciátu, aby se mladí řeholníci učili ctnostem od malého Ježíše. V té době zuřila v Evropě Třicetiletá válka a ani Ježíšek nebyl ušetřen, když saská vojska obsadila roku 1631 Prahu. Teprve v roce 1637, po svém návratu do Prahy, nalezl pohozenou sošku otec Cyril od Matky Boží, původem Lucemburčan. S bolestí však zjistil, že má Ježíšek ulomené obě ruce. Zdálo se mu v tu chvíli, že mu Ježíšek říká:
Smilujte se nade mnou a já se smiluji nad vámi,
dejte mi moje ruce a já vám dám svůj pokoj,
jak mne budete ctít, tak já vám budu žehnat!
Otec Cyril nakonec dosáhl toho, že Jezulátku byly vyrobeny nové ručičky. Vynaložený zlaťák se bohatě vrátil, když začal malý Ježíšek žehnat klášteru, místním lidem i celé Praze. Byla mu připisována zázračná uzdravení a mimo jiné i záchrana Prahy při obležení Švédy roku 1639. Roku 1651 byla soška nošena jako poutník po pražských kostelích a roku 1655 slavnostně korunována pražským biskupem. Dnes připomíná tuto událost výroční slavnost, připadající na poslední květnovou neděli.
Chrám Panny Marie Vítězné
Dnešní svatyni Dítěte Ježíše nechali postavit v letech 1611-1613 německy mluvící luteráni, mezi nimiž byli nejen lidé usedlí natrvalo v Praze, ale i zástupci říšských stavů, šlechtici a diplomaté. Dne 21. července 1613 byl kostel zasvěcen Nejsvětější Trojici. Jméno architekta není doloženo, je však pravděpodobné, že jím byl dvorní stavitel císaře Rudolfa II. Giovanni Maria Filippi, rodem Ital.
Kostel je významnou, zčásti renesanční, zčásti raně barokní sálovou stavbou římského typu. V místě průčelí byl zpočátku presbytář. Do chrámu se vcházelo ze severní a západní strany. V letech 1636-1644 dostala budova chrámu dnešní podobu s průčelím a vchodem obráceným do hlavní ulice. Roku 1669 byla dostavěna věž. Ke kostelu přiléhal na jižní straně rozsáhlý klášter bosých karmelitánů, v jehož budově nyní sídlí Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Na přání arcibiskupa pražského, kardinála Miloslava Vlka, se do kostela po dvou stech letech vrátili bosí karmelitáni. Bylo to 2. července 1993. Od té doby toto poutní místo, milované lidmi mnoha národů, znovu ožilo a rozkvetlo do krásy. Stalo se místem setkání s Kristem i mezi lidmi navzájem, místem modlitby, víry a inspirace, odkud vyzařuje Ježíšův pokoj do celého světa.
Bohoslužby
· Pondělí až pátek
  • 9.00 česká mše
  • 18.00 česká mše
  • Každý čtvrtek po večerní mši pobožnost před oltářem Jezulátka
  • Každý pátek po večerní mši tichá eucharistická adorace a nešpory
· Sobota
  • 9.00 česká mše
  • 17.00 španělská mše
  • 18.00 česká mše
· Neděle
  • 10.00 česká mše
  • 12.00 anglická mše
  • 17.00 francouzská mše
  • 18.00 italská mše
  • 19.00 česká mše
Otevírací doba
· Pondělí - Sobota 8.30 - 19.00
· Neděle 8.30 - 20.00

Křtiny u Brna

26. ledna 2006 v 9:53 | MN |  Poutní místa v ČR
Křtiny se nachází v kraji Jihomoravském, v diecézi brněnské a v děkanátu Blansko.
Křtiny patří k našim nejstarším poutním místům. Podle starého vyprávění ve zdejším údolí křtili svatí Cyril a Metoděj a jejich žáci. Proto i starobylý název: Vallis baptismi - údolí křtu - Křtiny. Tradice říká: roku 1210 se zjevila Panna Maria Křtinská v blízké Bukovince na rozkvetlém kaštanu. První písemná zpráva je papežská listina z roku 1237. Největší rozkvět prožívaly Křtiny v 17. a 18. století.
V první polovině 18. století byla postavena i nynější barokní svatyně dle návrhu architekta Giovanni Santiniho. Křtiny se v té době staly střediskem duchovní obnovy celé Moravy a byly nazývány: První Ave.
Po vstupu do chrámu se otvírá fascinující pohled na baldachýnový hlavní oltář s milostnou sochou Panny Marie.
Mariánský program chrámu doplňují čtyři obrazy Ignáce Raaba, v levé boční lodi Zvěstování a Zasnoubení, v pravé pak Navštívení a Útěk do Egypta. Raabovi jsou připisovány také zastavení křížové cesty.
Na pilířích nesoucích centrální kopuli jsou dva reliéfy, první s námětem sv. Norberta potírajícího blud Tanchelmův (vlevo) a na protilehlé straně druhý, se sv. Augustinem vítězícím nad trojičním bludem Ariovým. V nástavci obou reliéfů nesou dvojice andílků desky s monogramy obou světců.
V chrámu jsou mimo oltář hlavní další čtyři oltáře vedlejší, zasvěcené jak je obvyklé v poutních chrámech ochranným patronům.
V levé příčné lodi je to oltář sv. Barbory s plastikami, sv. Apolonie a sv. Kateřiny, nástavci s anděly, nesoucími kalich a Oltářní obraz Umučení sv. Barbory.
V pravé boční zdi se nachází oltář 14 svatých pomocníků, s obrazem od Josefa Sterna a s plastikami O. Schweigla (sv. Šebestián, sv. Rocha, v nástavci andělé s kotvou, kaditelnicí a lodičkou).
Na oltáři Ukřižování jsou vyřezané plastiky Ukřižovaného, sv. Jana Evangelisty a Panny Marie) při pilíři křížení na pravé straně apsidy chóru.
Poslední oltář se nachází v kapli v chóru za hlavním oltářem. Zasvěcen je pomocníkům v nebezpečných situacích římským mučedníkům sv. Janu a Pavlovi. Před tímto oltářem byl roku 1777 pohřben opat Kryštof Matuška.
Fresky na stropě v zadní části chóru zobrazují sv. Jana Nepomuckého, inkarnaci Kristovu a sv. Josefa. Na stěnách při vstupu do sakristie (dnes kaple) visí pět votivních obrazů: obraz věnovaný r. 1744 zábrdovickými premonstráty z vděčnosti za osvobození od Sasů, obrazy darované roku 1753 a 1848 z Vyškova, obraz věnovaný do chrámu roku 1723 z Prostějova (přemalován 1898) a votivní obraz darovaný z Ivanovic roku 1799 za odvrácení nakažlivé nemoci od obce. Ve stěnách jsou zasazeny kamenné desky s nápisy připomínajícími založení kostela. Pozornost zaslouží i barokní votivní svíce zavěšené u hlavního oltáře.
Součástí původního konceptu měly být dvě kaple (sv. Josefa a sv. Anny) v symetricky uspořádaných ambitech. Realizována byla pouze kaple sv. Anny, patronky rodiny, s nástěnnou malbou (oslava Nejsvětější Trojice) od Michala Jana Fissé. Na hlavním oltáři kaple stojí socha sv. Anny z první poloviny 17. století. V ambitu byly po opravě opět zavěšeny votivní obrazy, vesměs z tohoto století.
Samostatnou stránkou jsou v poslední době práce speleologické, antropologické a archeologické. K významným úspěchům speleologů je nutné přičíst objevení krypty pod chrámovou věží (9. února 1991), nezvěstné nejspíše od čtyřicátých let 18. stol., která byla využita jako kostnice pro uložení tělesných ostatků nejméně 974 lidí. Většina kostí sem byla přenesena z hrobů starého křtinského hřbitova (býval kolem českého kostela), zasaženého výstavbou chrámu Panny Marie ve 20. a 30. letech 18. století. Vchody do krypty byly záhy po uložení kostí důkladně zazděny a v r. 1770 zamaskovány výstavbou rozlehlého schodiště před vchodem do chrámu, takže brzy upadly v zapomnění. Největší zajímavostí a záhadou křtinské kostnice se stal nález dvanácti lidských lebek, které označila čísi ruka, nejspíše v 17. století, pozoruhodnou černou kresbou ve tvaru vavřínového věnce a písmene T na čele.
Bezpochyby byly tímto neobvyklým způsobem označeny tělesné ostatky něčím významných lidí. Podobný nález nebyl u nás dosud učiněn. Jeho analogie známe například z okolí Salzburgu v Rakousku a z jihovýchodního Německa. Je zřejmé, že zde máme před sebou naprosto neobvyklý nález, který přinese nový pohled do staré historie poutního místa ve Křtinách.
Poutní období (květen - prosinec):
pondělí: 07:30
úterý: 07:30
středa: 07:30
čtvrtek: 17:00
pátek: 07:30
sobota: 07:30
neděle: 07:30, 09:00 a 10:30
Mimo poutní období (prosinec - květen):
pondělí: 07:30
úterý: 07:30
středa: 07:30
čtvrtek: 17:00
pátek: 07:30
sobota: 07:30
neděle: 07:30 a 10:30

Svatý Hostýn

25. ledna 2006 v 16:28 | Mitmensch |  Poutní místa v ČR
Svatý Hostýn se nachází v kraji Zlínském, arcidiecézi Olomoucké, v děkanátu Holešov.
Vypíná se nad Bystřici p. Hostýnem. Na vrchol je zákaz vjezdu motorových vozidel. Motorová vozidla je nutno ponechat na záchytném parkovišti u hřbitova a pak pokračovat autobusy hromadné dopravy nebo pěšky.
Svatý Hostýn je po Velehradě nejpamátnější a nejvíce navštěvované poutní místo Moravy, je
situováno v západní okrajové části Hostýnských vrchů - součástí Moravských Karpat. Hostýn má dva vrcholy - severnější (736 m n. m) s rozhlednou a kaplí sv. Kříže (od r. 1993 také s větrnou elektrárnou), druhé temeno je zastavěno poutním chrámem a dalšími objekty (718 m n. m.).
Kostel byl uveden do současného stavu ke přelomu 19. a 20. století. Střecha je vytvořena mohutnou helmicí, dvě věže postavené kose překrývají jednoduché jehlancové střechy se skosenými hranami. Dominantou průčelí je vertikálně členěná plocha s hladkými pilastry a konkávní plochou vyplněnou impozantním mozaikovým obrazem Panny Marie Svatohostýnské (25 m2) od malíře Viktora Foerstra (bratra hudebních skladatele J. B. Foerstra), nad ním je nápis: ZŮSTAŇ MATKOU LIDU SVÉMU.
Vlastní chrám má centrální, půdorysně orientovanou dispozici elipsovitého tvaru s osami 40,5 a 30,5 m. Vnitřek chrámu, tvořený elipsovitým válcem odděleným římsou, sedmi okny a prosvětlenou kopulí, je úchvatný. Oválný půdorys chrámové lodě je rozčleněn a rozšířen o prostory vchodů a oltářů. Hlavní oltář se sochou hostýnské Madony s Ježíškem a výjevem pokoření Tatarů, sochou sv. Cyrila držícího v ruce obraz Panny Marie tuřanské a sv. Metoděje s mušlí (atribut křtu). Před oltářem je menza odpovídající reformě podle II. vatikánského koncilu. Autor původního oltáře je sochař a řezbář Benedikt Edele (1844). Na evangelijní straně presbytáře je kopie původního obrazu Panny Marie Ochranitelky, na protější straně nástěnný obraz Panny Marie Vítězné, jehož originál z r. 1695 není v majetku Hostýna. Na evangelijní straně kaple sv. Josefa, oltář Božského srdce Páně s reliéfním obrazem a kaple sv. Jáchyma se sv. Annou. Na epištolní straně kaple sv. Valentina, za ní u vchodu je kaple Panny Marie lurdské s oltářem sv. Ignáce z Loyoly (zakladatele Tovaryšstva Ježíšova). Na protější straně je zobrazena vodní kaple s procesím, dále je kaple sv. Šebestiána, která je nyní proměněna v kapli "dušičkovou". Interiér chrámu doplňují nástěnné malby ze života světců a Panny Marie
K 70. výročí korunovace Panny Marie svatohostýnské získal poutní chrám vysoké vyznamenání - byl mu udělen papežem Janem Pavlem II. titul "Menší baziliky" (bazilica minor).
Pořad bohoslužeb:
Zimní pořad od 17.října 2005 do 28.dubna 2006:
· Ve všední dny mše svatá v 7:00 a 9:15
· V sobotu a v neděli mše svatá v 7:00; 9:15 a 11:00
Letní pořad od 29.dubna 2006 do 15.října 2006:
· Ve všední dny mše svatá v 7:00; 9:15 a 11:00
· V sobotu mše svatá v 7:00; 9:00; 10:15 a 11:30
· V neděli mše svatá v 7:00; 9:00; 10:15; 11:30 a 15:00

Velehrad

24. ledna 2006 v 9:22 | MN |  Poutní místa v ČR
Velehrad se nachází přibližně 6 km severozápadně od Starého města u Uherského Hradiště a patří do kraje Zlínského, arcidiecéze Olomoucké a děkanátu Uherské Hradiště
Pouť se zde slaví k Panně Marii Nanebevzaté a k sv.Cyrilu a Metoďějovi, spolupatronům Evropy.
Velehrad patří k nejvýznačnějším poutním místům v České republice. Je úzce spojen s tradicí cyrilometodějskou. Kult slovanských apoštolů, kteří jsou spolu se sv. Benediktem spolupatrony Evropy, činí z Velehradu místo přesahující významem hranice našeho státu.
Počátky současného Velehradu sahají na začátek 13. století, kdy zde vznikl první cisterciácký klášter na Moravě založený moravským markrabětem Vladislavem Jindřichem.
Interiér velehradské svatyně je velkolepý a zapůsobí na návštěvníka mohutným dojmem. Bazilika má křížení s příčnou lodí a kopuli prosvětlenou lucernou vyvedenou na střechu; v pendetivech kopule jsou zobrazeni čtyři západní učitelé církve: sv. Augustin, sv. Ambrož, sv. Jeroným a sv. Řehoř Veliký. Presbytář s novorománským oltářem z bílého mramoru římské provenience z r. 1864 s obrazem Nanebevzetí Panny Marie pochází od Ignáce Raaba. Obětní stůl je dílem ing. arch. Tomáše Černouška a ak. sochaře Otmara Olivy. Po jeho stranách jsou umístěna sousoší sv. Petra a Pavla a sv. Cyrila a Metoděje.
Vlevo od presbytáře je kaple se sochou Božského Srdce Páně, odtud vchod do kaple Matky Unie zasvěcené myšlence znovusjednocení církve východní a západní. Je zde obraz Panny Marie s Ježíškem namalovaný podle starobylého byzantského obrazu z římské baziliky Santa Maria Maggiore, v níž papež Hadrian II. v r. 868 schválil slovanskou bohoslužbu. Kopii namaloval Emanuel Dítě r. 1919. Vpravo sakristie a kaple sv. Ignáce z Loyoly, zakladatele jezuitského řádu (žil v letech 1491-1556).
V příčné lodi vlevo je oltář sv. Benedikta, zakladatele nejstaršího mnišského řádu v západní Evropě (žil v letech 480-547), za oltářem vchod do královské kaple se sarkofágem olomouckého arcibiskupa Antonína Cyrila Stojana.
Boční kaple jsou otevřeny arkádami do prostoru hlavní lodě; od presbytáře levá strana: kaple sv. Petra, sv. Scholastiky (obě bez oltářů), před arkádami umístěny řezbářsky cenné chórové lavice; dále kaple sv. Václava s obrazem sv. Cyrila a Metoděje od polského malíře Jana Matějky (dar Poláků Velehradu v r. 1885), sv. Maří Magdaleny, sv. Cyrila, sv. Kateřiny (zde je umístěna korouhev věnovaná r. 1927 slovenskými poutníky, vyšitá ženami z Ciferu od Trnavy). Poslední kaple na levé straně je Všech svatých cisterciáckého řádu. Na pravé straně jsou kaple sv. Pavla, sv. Hedviky (obě bez oltářů), sv. Floriána, sv. Marie Egyptské, sv. Barbory; zde jsou dvě korouhve z r. 1885 - jedna je darem polských poutníků, druhá od našich krajanů v USA. Poslední kaple je zasvěcena sv. andělům.
Barokní valená klenba s lunetami se nachází přibližně v úrovni původní raně gotické klenby a zobrazuje výjevy z historie chrámu: zničení velehradského kláštera husity, obraz otevřeného nebe s Nejsvětější Trojicí a Nanebevzetí Panny Marie. Dále je tu zobrazen křest knížete Svatopluka, vykonaný podle barokní tradice sv. Cyrilem á Metodějem. V prostoru kruchty vidíme patronku církevní hudby sv. Cecílii dirigující nebeský chór. Architekta barokní přestavby neznáme, je to snad Giovanni Pietro Tencalla; stejně nejsou známi mnozí umělci, kteří se podíleli na vnitřní výzdobě. Uvádí se mramoráři Ondřej Allio, Jan Hagmiiller, sochaři Michael Mandick, Ferdinand Neumann, Viktor Kotrba, malíři Paul Pagani, Michal Willmann, sochař a štukatér Baldassare Fontana, malíři obrazů Jan Etgens, František Eckstein, A. Tchořová, Jan Poisl a další. Většina pláten pochází od jezuity Ignáce Raaba, který zde našel útočiště po zrušení jezuitského řádu.
Velice cenné jsou barokní chorové lavice, které jsou zapsány v seznamu Unesco.
Průčelí kostela s dvěma věžemi má bohatou sochařskou výzdobu. Nad barokním portálem jsou znaky zakladatelů, moravská orlice a český lev, a rovněž znak papeže Pia XI.
Základy původního kostela jsou částečně zpřístupněny v lapidáriu, což bylo umožněno zvýšením podlahy dnešního kostela při barokní přestavbě. Mimo baziliku nachází se gotická kaple zvaná Cyrilka s interiérem přizpůsobeným slavení východní liturgie a ikonostasem před hlavním oltářem.
Poutě: Hlavní pouť je 5. 7. V neděli bližší tomuto datu je "malá pouť".
Pořad bohoslužeb mimo poutě o nedělích - 7:30 10:00 a 15:00 hod., o sobotách v 9:00 a 18:00 hod.

Svatý kopeček

23. ledna 2006 v 9:36 | MN |  Poutní místa v ČR
Svatý kopeček se nachází v kraji Olomouckém, arcidiecézi olomoucké a děkanátu Olomouc.
Vznik poutního místa je spojen se jménem zámožného olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska (žil v letech 1595-1673), který slíbil postavit na kopci, tehdy zvaném Svatá hora, nad Olomoucí kapli. Legenda říká, že při vyhledávání místa pro budoucí kapli přišel na pahorek podobající se místu, na němž se mu Matka Boží zjevila ve snu.
O nynějším milostném obrazu Panny Marie vypráví legenda, že poustevník, který byl ustanoven službou u kaple, byl probuzen líbezným zpěvem poutníků, kteří v kapli položili na oltář mariánský obraz a pak zmizeli. Dnes převažuje mínění, že jde o hodnotnou plastiku dříve umístěnou a uctívanou někde na vhodném místě v přírodě, která po dostavbě obohatila kapli i dnešní chrám a stala se "paladiem" kraje.
Poutní kostel sestává z hlavní a příčné lodi, má valenou klenbu, kopuli a osm bočních kapli. Interiér chrámu oslní prostorností, výtvarnou výzdobou a světlostí. Valená klenba s lunetami v presbytáři a lodi je celá pokryta plastickou štukou vyplněnou v symbolech invokace litanie loretánské a velké freskové obrazy Nejsvětější Trojice, Boží oslava a nanebevzetí Panny Marie.
Poutní místo zažívalo ve své historii období rozkvětu i úpadku, tak jak se v dějinách měnily poměry. Zde jen připomeneme, že při osvobozování Olomouce v květnu 1945 chrám hořel, ale neshořel. Podařilo se zachránit a obnovit věže a vnější chrámovou fasádu. V roce 1950 byli premonstráti odvlečeni a vrátili se zde až 11. února 1990. Následovaly významné události, kdy bazilika byla poctěna titulem "bazilika minor" a v roce 1995 navštívil Sv. Kopeček Jan Pavel II. a setkal se zde s mládeží.
Poutě: Hlavní poutě - na svátek Navštívení Panny Marie (31. 5.), neděle po svátku Nanebevzetí Panny Marie (15. 8.) a následující pondělí a úterý, poslední neděle v říjnu.
Pravidelné bohoslužby:
Pondělí
10:00
Úterý
10:00
Středa
10:00
18:00
Čtvrtek
10:00
Pátek
10:00
18:00
Sobota
10:00
Neděle
7:30
9:00
10:30
15:00

Liturgické texty na 29.1.2006 (4.neděle v mezidobí)

23. ledna 2006 v 9:03
1. ČTENÍ Dt 18, 15-20
Vzbudím jim proroka a vložím svoje slova v jeho ústa.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.
Mojžíš řekl lidu:
"Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Cho-rebu v den shromáždění, když jsi říkal: 'Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, ne-mohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.'
Hospodin mi tehdy řekl: 'Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím. Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit ve jménu mém, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!' "


Žl 95 (94), 1-2. 6-7b. 7c-9 Odp.: 7c-8a
Odp.: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, oslavujme Skálu své spásy, předstupme před něho s chvalozpě-vy a písněmi mu zajásejme!
Odp.
Pojďme, padněme, klaňme se, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Odp.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: "Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, jako tehdy v Masse na poušti, kde mě dráždili vaši otcové, zkoušeli mě, ač viděli mé činy."
Odp.



2. ČTENÍ 1 Kor 7, 32-35
Panna se stará o věci Páně, aby byla svatá.

Čtení z prvního listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.
Bratři!
Rád bych, abyste byli bez starostí. Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.


EVANGELIUM Mk 1, 21-28
Učil je jako ten, kdo má moc.

Slova svatého evangelia podle Marka.
V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagógy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
V jejich synagóze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!" Ale Ježíš mu ( to ) přísně zakázal: "Mlč a vyjdi z něho! " Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
Všichni užasli a ptali se jeden druhého: "Co je to? Nové učení - a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!" A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

Patero církevních přikázání

19. ledna 2006 v 13:02 Základní pravdy víry a morálky
1. O nedělích a zasvěcených svátcích slavit mši
Zasvěcené svátky jsou:
  • Slavnost Narození Páně (25. 12.)
  • Slavnost Matky Boží Panny Marie (1. 1.)
Velmi se doporučuje slavit bohoslužbu na Zelený čtvrtek, Velký pátek a v den slavnosti Vzkříšení, a dále na slavnosti liturgického roku a na Popeleční středu.
2. Alespoň jednou za rok slavit svátost smíření.
3. Aspoň jednou za rok přijmout Tělo Kristovo, a to o Velikonocích.
Splněním těchto dvou bodů se dostojí zákonu. Církev však doporučuje, aby věřící přijímali Tělo Kristovo co nejčastěji a aby pravidelně konali svátost smíření; dopustí-li se těžkého hříchu, aby ihned obnovili přátelství s Bohem dokonalou lítostí a co nejdříve se z hříchu vyznali.
4. Konat pokání a vyjadřovat to i kajícími skutky.
  • Kázající skutkyjsou:
o Sebezápor
Např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety), zábavu (televize, tanec) vyřídit nepříjemné záležitosti.
o Skutky zbožnosti
Např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba, křesťanské nauky.
o Skutky lásky
Např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.
  • Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního sebrání a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení.
  • Vlastním dnem pokání a kajících skutků je pátek, pokud není slavnost.
  • Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso (závazné od 14 let) a nejíst dosyta (závazné od 18 do 60 let).
  • Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít. Voda a nezbytné léky tento půst neporušují. Pro zvláštní okolnosti jsou výjimky.
5. Hmotně se podílet na péči církve o bohoslužbu a o potřebné lidi.

Desatero (Ex 20,1-17)

19. ledna 2006 v 12:41 Základní pravdy víry a morálky
1. V jednoho Boha věřiti budeš.
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo.
3. Pomni, abys den sváteční světil.
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře ti bylo na zemi.
5. Nezabiješ.
6. Nesesmilníš.
7. Nepokradeš.
8. Nepromluvíš křivého svědectví proti bližnímu svému.
9. Nepožádáš manželky bližního svého.
10. Aniž požádáš statku jeho.

Základní pravdy víry

19. ledna 2006 v 12:40 Základní pravdy víry a morálky
Bůh je jeden.
Bůh je nejvýš spravedlivý.
Jsou tři božské osoby: Otec, Syn a Duch svatý.
Bůh Syn se stal člověkem, aby nás svou smrtí na kříži vykoupil a navěky spasil.
Duše lidská je nesmrtelná.
Milosti Boží je k spasení nevyhnutelně potřeba.

Zdrávas Maria

19. ledna 2006 v 12:38 Modlitby
Zdrávas Maria, milosti plná, Pán s tebou; požehnaná ty mezi ženami a požehnaný plod života tvého Ježíš. Svatá Maria, Matko Boží, pros za nás hříšné, nyní i v hodinu smrti naší. Amen

Pod ochranu tvou

19. ledna 2006 v 12:37 Modlitby
Pod ochranu tvou se utíkáme,
svatá Boží Rodičko.
Neodmítej naše prosby v našich potřebách,
ale ode všeho nebezpečí vysvoboď nás vždycky,
Panno slavná a požehnaná!
Paní naše,
prostřednice naše,
orodovnice naše,
u Syna nám smilování vypros,
Synu nás doporuč,
k Synu svému nás doprovoď.

Anděle Boží

19. ledna 2006 v 12:36 Modlitby
Anděle Boží, strážce můj,
rač vždycky být ochránce můj:
mě vždycky veď a napravuj,
ke všemu dobrému mě vzbuzuj.
Ctnostem svatým mě vyučuj,
ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj.
Tělo, svět, ďábla přemáhám,
na tvá vnuknutí pozor dávám.
A tak s tebou ve spojení
ať vytrvám do skonání,
po smrti pak v nebi věčně
chválím Boha ustavičně.
Amen.

Zdrávas Královno

19. ledna 2006 v 12:35 Modlitby
Zdrávas Královno,
Matko milosrdenství,
Živote, sladkosti a naděje naše,
buď zdráva!
K tobě voláme, vyhnaní synové Evy,
k tobě vzdycháme, lkajíce a plačíce
v tomto slzavém údolí.
A proto, orodovnice naše,
obrať k nám své milosrdné oči a Ježíše,
požehnaný plod života svého,
nám po tomto putování ukaž,
ó milostivá, ó přívětivá,
ó přesladká Panno Maria!

Modlitba Páně

19. ledna 2006 v 12:32 Modlitby
Otče náš, jenž jsi na nebesích,
posvěť se jméno tvé.
Přijď království tvé.
Buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
Chléb náš vezdejší dej nám dnes.
A odpusť nám naše viny,
jako i my odpouštíme našim viníkům.
A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého.
Amen.

Vyznání víry (Nicejsko-konstantinopolské krédo)

19. ledna 2006 v 12:31 Modlitby
Věřím v jednoho Boha,
Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
všeho viditelného i neviditelného.
Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista,
jednorozeného Syna Božího,
který se zrodil z Otce přede všemi věky:
Bůh z Boha, Světlo ze světla, pravý Bůh z pravého Boha,
zrozený, nestvořený, jedné podstaty s Otcem:
skrze něho všechno je stvořeno.
On pro nás lidi a pro naši spásu sestoupil z nebe.
Skrze Duch Svatého přijal tělo z Marie Panny
a stal se člověkem.
Byl za nás ukřižován, za dnů Poncia Piláta
byl umučen a pohřben.
Třetího dne vstal z mrtvých podle Písma.
Vstoupil do nebe, sedí po pravici Otce.
A znovu přijde, ve slávě, soudit živé i mrtvé
a jeho království bude bez konce.
Věřím v Ducha Svatého, Pána a dárce života,
který z Otce i Syna vychází,
s Otcem i Synem je zároveň uctíván a oslavován
a mluvil ústy proroků.
Věřím v jednu, svatou, všeobecnou, apoštolskou církev.
Vyznávám jeden křest na odpuštění hříchů.
Očekávám vzkříšení mrtvých
a život budoucího věku.
Amen.

Vyznání víry (apoštolské)

19. ledna 2006 v 12:30 Modlitby
Věřím v Boha, Otce všemohoucího, Stvořitele nebe i země,
i v Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho;
jenž se počal z Ducha svatého,
narodil se z Marie Panny,
trpěl pod Ponciem Pilátem,
ukřižován, umřel i pohřben jest;
sestoupil do pekel,
třetího dne vstal z mrtvých;
vstoupil na nebesa, sedí po pravici Boha, Otce všemohoucího;
odtud přijde soudit živé i mrtvé.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou,
společenství svatých,
odpuštění hříchů,
vzkříšení těla a život věčný.
Amen.

Biskupství Plzeňské

19. ledna 2006 v 12:29 | MN |  Biskupství
BISKUPSTVÍ PLZEŇSKÉ
Biskupství založeno bulou papeže Jana Pavla II. ze dne 31. 5. 1993.
Katedrála:
Sv. Bartoloměje
Patron:
Bl. Hroznata
Sídelní biskup:
Mons. František Radovský 1. plzeňský biskup (1993)
Základní údaje:
Rozloha: 9 236 km2
Obyvatel: 795 tis.
Katolíků: 142 tis.
Vikariátů: 10
Farností: 324
Kněží: 95 z toho řeholních: 30
Kostelů a kaplí: 574

Biskupství Ostravsko-Opavské

19. ledna 2006 v 12:27 | MN |  Biskupství
BISKUPSTVÍ OSTRAVSKO-OPAVSKÉ
Biskupství bylo založeno bulou papeže Jana Pavla II. ze dne 30. 5. 1996.
Katedrála:
Božského Spasitele v Ostravě
Konkatedrála:
Nanebevzetí P. Marie v Opavě
Patron:
Sv. Hedvika Slezská
Sídelní biskup:
Mons. František Václav Lobkowicz O. Praem 1. ostravsko-opavský biskup (1996)
Základní údaje:
Rozloha: 6 273 km2
Obyvatel: 1,315 mil.
Katolíků: 420 tis.
Děkanátů: 11
Farností: 276
Kněží: 207
z toho řeholních: 53
Kostelů a kaplí: 580

Biskupství Litoměřické

19. ledna 2006 v 12:26 | MN |  Biskupství
BISKUPSTVÍ LITOMĚŘICKÉ

Biskupství založeno bulou papeže Alexandra VII. ze dne 3. 7. 1655.
Katedrála:
Sv. Štěpána
Patroni:
Sv. Zdislava, sv. Felix, sv. Viktorin, sv. Štěpán
Sídelní biskup:
Mons. Jan Baxant 20. litoměřický biskup (22.11.2008)
Emeritní biskup:
Mons. Josef Koukl (1989)
Základní údaje:
Rozloha: 9 380 km2
Obyvatel: 1,330 mil.
Katolíků: 162 tis.
Vikariátů: 10
Farností: 437
Kněží: 128 z toho řeholních: 38
Kostelů a kaplí: 1 137

Biskupství Královohradecké

19. ledna 2006 v 12:25 | Mitmensch |  Biskupství
BISKUPSTVÍ KRÁLOVÉHRADECKÉ
Biskupství založeno bulou papeže Alexandra VII. ze dne 10. 11. 1664.
Katedrála:
Svatého Ducha
Patroni:
Sv. Klement, sv. Jan Nepomucký
Sídelní biskup:
Mons. Dominik Duka OP 24. královéhradecký biskup (1998)
Pomocný biskup:
Mons. Josef Kajnek (1992)
Emeritní biskup:
Mons. Karel Otčenášek arcibiskup (1998)
Základní údaje:
Rozloha: 12 270 km2
Obyvatel: 1,255 mil.
Katolíků: 307 tis.
Vikariátů: 12
Farností: 447
Kněží: 225 z toho řeholních: 51
Kostelů a kaplí: 1 008