Manželství

8. února 2006 v 14:06 | Mitmensch |  Sedm svátosti
"Na začátku při stvoření ... však (Bůh), učinil (lidi) jako muže a ženu. Proto opustí muž otce i matku, připojí se ke své ženě, a ti dva budou jeden člověk. Už tedy nejsou dva, ale jeden, A proto: Co Bůh spojil, člověk nerozlučuj!" (Mk 10,6-9)
Manželství a rodina jsou základním prvkem společnosti. Proto církev projevuje o manželství křesťanů mimořádnou péči. Manželství je především společenství lásky. Manželé proto potřebují pro své úkoly zvláštní božskou pomoc. Ve svátosti manželství dostávají Kristovou milostí světlo a sílu k větší lásce a věrnosti a k snadnějšímu zvládnutí všech povinností.
Svátost manželství si udělují sami snoubenci tak, že si vymění manželský souhlas (slib) před příslušným knězem a dvěma svědky: "Já (jméno), odevzdávám se tobě, (jméno), a přijímám tě za manželku (manžela). Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen."
Kněz potvrdí platnost uzavřeného manželství a novomanželé si navzájem navléknou posvěcené prsteny.
Svátostné manželství je nerozlučné: "Každý, kdo se rozvádí se svou ženou a vezme si jinou, dopouští se cizoložství, a kdo se žení s rozvedenou, dopouští se cizoložství." (Lk 16,18) Podobně můžeme číst u apoštola Pavla: "Těm, kteří žijí v manželství, nařizuji ne já - ale Pán: Žena ať od svého muže neodchází. Odejde-li však přece, musí zůstat neprovdaná, anebo se opět se svým mužem smířit. Právě tak se muž nesmí se svou ženou rozvést." (1K 7,10-11)
Podle církevního ustanovení je každý katolík, který chce žít v manželství, ve svém svědomí zavázán uzavřít církevní sňatek, a to i v případě, že uzavírá manželství s nekatolíkem nebo s nevěřícím. Po nekatolické straně se pouze požaduje, aby vyjádřila při obřadu souhlas k manželství.
Katolík, který žije v manželství neuzavřeném také církevně, zůstává nadále členem církve. Nemá však v církvi některá práva (nemůže přijímat eucharistii, nemůže být kmotrem a pod.). Ať se o své situaci poradí se zkušeným knězem.
Doba známosti má být dobou pozorného seznamování s povahovými vlastnostmi partnera, aby oba poznali, zda se k sobě hodí. Doba známosti je i školou opravdové lásky, která se projevuje ve vzájemné úctě, udržované sebeovládáním, a v ochotě chápat jeden druhého.
Církevní sňatek zařizuje duchovní správce v bydlišti snoubenců, zpravidla v bydlišti nevěsty. Je třeba, aby snoubenci přišli za knězem aspoň tři měsíce před zamýšleným sňatkem a mohli se tak v klidu připravit na významný den svého života.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 marasta marasta | 8. února 2006 v 14:09 | Reagovat

Vy hajzlové fanatičtí zasraní, děte do kostela a neotravujte, vy fanatici hnusní omezení.. Ježiši, vyste tak netolerantní... Odporný... Kecy

2 R+L R+L | E-mail | 3. května 2006 v 20:52 | Reagovat

Nejprve bych se chtěla pozastavit u předešlého komentáře. Nechápu, jak někdo tak netoleratní a sám omezený (soudím tak podle velkého množství gramatických chyb a opravdu "vybraných" výrazů), že musí napadat víru a názory jiných tak vulgárním způsobem, má tu odvahu jiné nazývat netoleratními a omezenými. Bohužel, i takoví lidé jsou mezi námi. Doufám jen, že naší rodině se budou v životě vyhýbat:-)

  My se s manželem po jedenácti letech, co se známe, a po čtyřech letech manželství rozhodli uzavřít i církevní svazek. Oba si svého vztahu a tím i sami sebe vzájemně vážíme natolik, že jsme se rozhodli pro přijetí svátosti manželství. Přejeme i jiným krásný a pevný vztah, který přetrvá a překoná ledacos, co se mu postaví do cesty.

3 katka katka | E-mail | 7. března 2007 v 16:09 | Reagovat

ahoj k tomuhle bych chtěla něco říct.dříve jsem věřící taky odsuzovala.nikdy jsem víře nepřišla na chuť nyní kdy budu mít církevní svatbu jsem změnila názor.netvrdím,že je ze mě věřící ale naučila jsem se na to koukat jinak.daleko více tolerovat a  taky někeré věci uznávat.ve spoustě věcí musím souhlasit.myslím si,že je důležité se navzájem tolerovat.protože víceméně jsem všichni věřící.ať už naše víra spočívá v tom že důvěřujeme plyšáku,který přináší štěstí a nebo je to bůh.prostě už se na to koukám jinak.ale odsuzuju i nadále lidi,kteří jsou fanatiky jak ve víře tak prti ní.

4 Rebel Rebel | 21. listopadu 2007 v 21:58 | Reagovat

In Nomine Dei Nostri Satanas Luciferi Excelsi

5 jajda jajda | 22. prosince 2008 v 21:01 | Reagovat

Jsou situace, kdy je třeba řešit ,,neklapající" manželství rozvodem, třeba právě kvůli dětem - těžký alkoholismus jednoho z partnerů,psychycké i fyzické týrání, těžké zločiny.... Pak je lepší se rozvést a žít i dětmi dál, než se nechat umlátit,nechat alkoholika  děti  v delíriu  zneužít či zabít... Nebo si myslíte, že lepší zůstat v naprosto nefunkčním manželství jen pro zastaralá pravidla a děti  odevzdat do dětského domova? A nemyslete si, že v katolické rodině se toto nemůže stát....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama