Liturgický rok

8. února 2007 v 15:44 | MN |  Liturgický rok
Liturgický rok nebo též Církevní rok se skládá z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek, připomínek a které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou.
Liturgické roky jednotlivých církví (či přesněji ritů) se zakládají na jiných kalendářích, většinou na juliánském nebo gregoriánském, ale vyskytují se i případy, kdy církev používá jako základ svého liturgického roku kalendář národní (např. stará arménská praxe).
Ve střední a západní Evropě se s výjimkou katolíků východního obřadu a různých diasporních komunit východních církví setkáme témeř výhradně s liturgickým rokem latinského ritu, který má následující strukturu:
Data jednotlivých slavností se někdy liší v západní a východní církvi, ačkoli jejich pořadí a logika zůstávají stejné. Tyto variace jsou většinou způsobeny odlišným způsobem výpočtu data Velikonoc, od nějž se určuje pořadí velké většiny ostatních liturgických dní.
Tento roční cyklus je spojen s mnoha zvyklostmi, které jsou spojeny např. s výzdobou kostelů, různou barvou oděvů při liturgii, různými tématy ve čteních a kázáních.
Církevní rok začíná 1. nedělí adventní, která připadá na přelom listopadu a prosince. Po adventu následují Vánoce, které vrcholí slavností Zjevení Páně a slavností Křtu Páně. Potom poprvé nastává "neutrální" doba, nazvaná mezidobí. Popeleční středou začíná 40denní příprava na Velikonoce zvaná postní doba. Ta vrcholí Svatým týdnem a Velikonočním triduem -- vrcholem celého křesťanského slavení, slavností Zmrtvýchvstání Páně. Následujících 50 dní trvá doba velikonoční, která kulminuje slavnostmí Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého neboli Letnicemi, po nichž nastává znovu dlouhé mezidobí. To ukončuje opět až začátek adventu coby začátek dalšího církevního roku.
Tento liturgický kalendář vznikl překrytím dvou velkých cyklů, jednoho pohyblivého, druhého stálého. Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře, tj. na dne v měsíci. Nejvýznanmějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce. K těmto svátkům patří i naprostá většina svátků svatých. Druhý, pohyblivý cyklus je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha svatého. Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o 4. neděli před 25. prosincem a datum této neděle se mění každý rok.
Církevní rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, 5. července - slavnost svatých Cyrila a Metoděje a 28. září - svátek sv. Václava a státní svátek české státnosti.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jan Jan | 9. července 2007 v 21:48 | Reagovat

Možná že by bylo zajímavé, dodat některé informace:

Pohyblivé svátky se vypočítávají podle Měsíce (Luna, Selena, dříve Bohyně) a to především počítajíce od Velikonoc. Tyto se vypočítávají takto: zjednodušeně řečeno a s minimálními výjimkami je Velikonoční neděle první neděle po jarním úplňku. To znamená, že datum Velikonoc se může pohybovat v rozmezí od ca. 21. března do ca. 23 dubna. Horší je ovšem, že takto připadá Velikonoční neděle a nota bene Pondělí (Monday = den měsíce, dříve pohanský svátek Nového života) VŽDY na ubývající fázi Luny, tj. na její fázi, směřující energeticky ke smrti (tedy k novu). Určitě by Církvi prospěla revize výpočtu data nebo prostě posun vždy o jeden týden před vypočítané datum. Případně návrat k době před Koncilem Nikejským (325) kdy se ještě vědělo, kdy energeticky slavit svátky.

2 Vratislav Preclík Vratislav Preclík | E-mail | 4. června 2010 v 11:21 | Reagovat

Letošní liturgický rok 2010 v oblasti pohyblivých svátků vázaný na Hod boží Velikonoční 4. dubna 2010 pokračoval svátkem Nanebevstoupení Páně ve čtvrtek 13. května 2010, který se shodoval s datem Fatimského zjevení Panny Marie a poté Hodem Božím Svatodušním 23.5. a pondělím svatodušním 24.5. u nás bohužel neslaveným volnem jako v Západních státech, Svátkem Nejsvětější Trojice v neděli 30.5. a včera ve čtvrtek Svátkem Božího těla (Tělo a krev Páně), který je v civilizovaných zemích též volným dnem. Myslím, že je to hezké, jen se na to ve veřejnosti od doby první republiky, kdy i pan prezident Masaryk tyto svátky respektoval (vždy na bílou sobotu vyhlašoval Mír českolslovenského červeného kříže na schodech Rudolfína-tehdejšího Parlamentu s pěti minutami ticha, klidu a pokoje v celé Republice). Teď jsme neblahým řízením osudu Republikou méně než poloviční, ale relativně svobodnou a zakotvenou v Evropské unii. Měli bychom si toho i těchto křesťanských tradic vážit.
              V.Preclík
místopředseda Masarykova demokratického hnutí

3 Vratislav Preclík Vratislav Preclík | E-mail | 8. června 2010 v 13:26 | Reagovat

Svátek Krista Krále
       Asi bychom neměli zapomínat na tento významný svátek připadající na poslední neděli v mezidobí (před první nedělí adventní-letos 21. listopadu 2010). Velice si jej vážil i pan arcibiskup František Kardinál Tomášek a vždy dbal na to aby se v katedrále Sv. Víta, Sv. Václava a Sv. Vojtěcha rozezněly před mší všechny zvony (Zikmund, Václav a Marie-Jan Křtitel, jen Josífek, menší zvon, dal jen signál ke startu, nám zvoníkům) a to každý liturgický rok od roku 1966 do roku 1986, kdy jsme mu chodili ve všechny významné svátky každoročně dobrovolně zvonit (což nás posilovalo a povznášelo v době totality - všechny zvony v katedrále jsou dodnes na ruční pohon-původně bylo zvonů šest, dva menší byly zrekvírovány za druhé světové války). Po roce 1986 se nezvonilo, neboť se katedrála opravovala (byla uzavřena, krom jiného též tehdy vyřízli jména T.G. Masaryka z Bílkova oltáře-dodnes místo na boku mensy zeje prázdnotou- a zmenšili jméno T.G. Masaryka vpravo nahoře v chórové lodi za Triumfálním obloukem). Teď tam už chodí zvonit mladší, většinou veslaři. Bohu díky.

Vratislav Preclík
1. místopředseda Masarykova demokratického hnutí

4 Zdeněk Zdeněk | E-mail | 22. března 2011 v 23:20 | Reagovat

Nutno zde vzpomenouti jednoho ze zvoníků dobrovolců, který dnes již není mezi námi a v letech 1966 až 1986 nevynechal téměř žádné zvonění ve významné svátky zvonického roku (jindy se za totality na Zikmunda, ani Václava zvonit nesmělo). Byl to inžinýr Dobroslav Nič, absolvent strojní fakulty v Praze, který jako člen Turistického oddílu zahynul na hoře Hochkonnig u Salzburgu, když se snažil zachránit  jednu turistku z Liberce, při tragickém zhoršení počasí v Alpách dne 17. června 1993. Čest památce tohoto nadšeného svatovítského zvoníka,obětavého člověka, našeho kamaráda
MUDr. Zdeněk

5 Vratislav Vratislav | E-mail | 22. března 2011 v 23:27 | Reagovat

Díky Zdendo, Sláva si to určitě zaslouží, stejně jako naše vzpomínka na bratry Hoffmannovy a pana kostelníka Kovače. Se Slávou jsme bojovali o život na stará Hněvkovické šlajsně před Týnem nad Vltavou (dnes je tam přehrada), když jsme v září 1967 traverzovali první vlnu. Tehdy nás Pán Bůh ochránil. Za dobrovolné zvoníky Pana Františka kardinála Tomáška
Vratislav

6 Vratislav Vratislav | E-mail | 9. dubna 2012 v 20:56 | Reagovat

V pondělí velikonoční vzpomínám opět na svatovítského zvoníka Ing. Dobroslava Niče, tam v nebi, pana kostelníka Alfonse Kovače, někdejšího osobního tajemníka pana Štěpána kardinála Trochty, zdravím Slávovu setru někdejší dobrovolnou zvonici Jarmilu, bratra MUDr. Zdeňka Preclíka, bratry Hoffmanovy a všechny věřící, všechny slušné lidi.
Pánu Bohu chvála.
        Srdečně Vratislav-Praha

7 Vratislav Vratislav | E-mail | 9. dubna 2012 v 21:11 | Reagovat

A ještě pro nás , někdejší dobrovolné zvoníky pana Františka kardinála Tomáška: Katedrála Sv. Víta, Václava a Vojtěcha dostane tři další zvony do prázdných závěsů horní stolice u zvonu Sv. Václav, Sv. Jan Křtitel a Sv. Josef. Konečně též Sv. Panna Maria.
Pochválen buď Pán Ježíš Kristus
Vratislav

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama