Únor 2007

Neděle postní doby

25. února 2007 v 8:00 | MN |  Liturgický rok
Název neděleLatinský název (anitfona)Lidové pojmenování
1. neděle postníInvocavit (Povolal mne)Černá
2. neděle postníReminiscere (Rozpomeň se na své smilování)Pražná
3. neděle postníOculi (Mé očit stále vyhlíží pána)Kýchavá
4. neděle postníLaetare (Raduj se Jeruzáleme)Družebná
5. neděle postníJudica (Zjednej mi právo, Bože)Smrtná
Květná nedělePalmarumKvětná

Postní doba

21. února 2007 v 8:01 | MN |  Liturgický rok

Význam křesťanského postu

Půst se v křesťanském smyslu netýká pouze zdržení se jídla a abstinence, ale může zahrnovat i jiné projevy, při kterých křesťan neulpívá jenom na sebe a to, nač je zvyklý. Dnes je zvykem dávat potřebným nebo přispět určitou sumou peněz na nějaký dobročinný účel.

Význam postní doby

V postní době má člověk pracovat na proměně a obnově svého života, aby mohl žít opět plně jako křesťan. Má v této době obnovit autentické vztahy, navázat znovu dialog s druhými, odpočinout si a vrátit se k tomu, co činí život křesťana křesťanským. Nemělo by ale jít pouze o lidské úsilí, neboť křesťanská teologie a spiritualita považuje půst za Boží milost, kdy člověk naslouchá Božímu slovu a svůj život podle něho uzpůsobuje.
Postní doba je též obdobím přípravy katechumenů na křest a provázejí je v tuto dobu zvláštní liturgické obřady. Mezi dny postní doby, které nesou tradiční označení, patří ještě 4. neděle postní, zvaná Laetare, a 6. neděle postní, běžněji Květná neděle, jako připomenutí dne vjezdu Ježíše do Jeruzaléma.
Liturgická barva postní doby je fialová. Začíná Popeleční středou, trvá (nepočítaje v to neděle) 40 dní a celá doba vrcholí Svatým týdnem, při němž si křesťané připomínají ukřižování Ježíše Krista a končí velikonočním triduem (Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota). Celá postní příprava směřuje k radostné oslavě Velikonoc, které jsou pro křesťany svátky Kristova vzkříšení z mrtvých.

Postní praxe

Postní praxe byla v minulosti poměrně namáhavá, nejedlo se maso, ryby, vejce a mléčné produkty a bylo zvykem jíst jednou denně. Současná postní praxe katolické církve zavazuje katolíky od 16 do 60 let. Na Popeleční středu a Velký pátek jako dny přísného postu je dovoleno sníst pouze jedno velké jídlo denně. Krom toho existuje ještě půst od masa, předepsaný pro tyto dva dny a všechny pátky roku. Tento páteční půst je ale možné nahradit jiným skutkem pokání.

Popeleční středa

21. února 2007 v 8:00 | MN |  Liturgický rok
V římskokatolickém liturgickém kalendáři je Popeleční středa prvním dnem postní doby. Její termín připadá na 40. den před Velikonocemi; do těchto 40 dnů se nepočítávají neděle, proto v praxi připadá popeleční středa na 47. den před Velikonoční nedělí. Kvůli nepravidelnému výpočtu data Velikonoc se její termín každý rok mění.
Název dne pochází ze zvyklosti pálit palmy či kočičky z Květné neděle minulého roku. Takto získaného popela se užívá při bohoslužbě Popeleční středy, kdy jsou věřící znamenáni popelem na čele; tento symbol upomíná na blízkovýchodní tradici sypání si popela na hlavu na znamení pokání před Bohem. Znamenání popelem je doprovázeno slovy: "Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš." nebo "Obrať se a věř evangeliu."
Pro mnoho křesťanů představuje Popeleční středa připomínku vlastní konečnosti a cíle či směřování vlastního života, vyznačuje se tedy pokáním. V katolictví je Popeleční středa dnem přísného postu.

Hromnice

8. února 2007 v 15:49 | MN |  Liturgický rok
Hromnice je tradiční lidové označení katolického svátku Uvedení Páně do chrámu, dříve též Očišťování Panny Marie, který se slaví 2. února.
Svátek připomíná událost z evangelií (Lk 2,22-38), kdy Ježíšova matka Maria přinesla podle židovského obyčeje svého syna 40. dne po narození do jeruzalémského chrámu, aby jej zasvětila jako prvorozeného Bohu. Zde se setkává s prorokyní Annou a spravedlivým Simeonem, který Ježíše nazval "světlem k osvícení národů".
Od tohoto Simeonova proroctví o Ježíši-světle pochází zvyk, který se začal šířit zřejmě od 11. století: v tento den světily svíčky "hromničky", které se během bouřek zapálené dávaly do oken a měly spolu s modlitbou chránit před bouřkami.
Protože je tradičně svátek spojován také s ochotou zasvětit svůj život poslání, které člověk dostává, je dnes v katolické církvi tento svátek slaven také jako Den zasvěceného života (tj. řeholníků a řeholnic).

Liturgický rok

8. února 2007 v 15:44 | MN |  Liturgický rok
Liturgický rok nebo též Církevní rok se skládá z řady tzv. liturgických období v křesťanských církvích a určuje pořadí a závaznost různých slavností, svátků, památek, připomínek a které úryvky z Písma se při bohoslužbách mají číst. Jednotlivé doby se vyznačují svou vlastní liturgickou barvou.
Liturgické roky jednotlivých církví (či přesněji ritů) se zakládají na jiných kalendářích, většinou na juliánském nebo gregoriánském, ale vyskytují se i případy, kdy církev používá jako základ svého liturgického roku kalendář národní (např. stará arménská praxe).
Ve střední a západní Evropě se s výjimkou katolíků východního obřadu a různých diasporních komunit východních církví setkáme témeř výhradně s liturgickým rokem latinského ritu, který má následující strukturu:
Data jednotlivých slavností se někdy liší v západní a východní církvi, ačkoli jejich pořadí a logika zůstávají stejné. Tyto variace jsou většinou způsobeny odlišným způsobem výpočtu data Velikonoc, od nějž se určuje pořadí velké většiny ostatních liturgických dní.
Tento roční cyklus je spojen s mnoha zvyklostmi, které jsou spojeny např. s výzdobou kostelů, různou barvou oděvů při liturgii, různými tématy ve čteních a kázáních.
Církevní rok začíná 1. nedělí adventní, která připadá na přelom listopadu a prosince. Po adventu následují Vánoce, které vrcholí slavností Zjevení Páně a slavností Křtu Páně. Potom poprvé nastává "neutrální" doba, nazvaná mezidobí. Popeleční středou začíná 40denní příprava na Velikonoce zvaná postní doba. Ta vrcholí Svatým týdnem a Velikonočním triduem -- vrcholem celého křesťanského slavení, slavností Zmrtvýchvstání Páně. Následujících 50 dní trvá doba velikonoční, která kulminuje slavnostmí Nanebevstoupení Páně a Seslání Ducha svatého neboli Letnicemi, po nichž nastává znovu dlouhé mezidobí. To ukončuje opět až začátek adventu coby začátek dalšího církevního roku.
Tento liturgický kalendář vznikl překrytím dvou velkých cyklů, jednoho pohyblivého, druhého stálého. Stálý cyklus svátků je vázán na pevná data kalendáře, tj. na dne v měsíci. Nejvýznanmějšími svátky s pevným datem jsou Vánoce. K těmto svátkům patří i naprostá většina svátků svatých. Druhý, pohyblivý cyklus je závislý na datu Velikonoc a od nich se odpočítává. Proto se každý rok mění. Kromě Velikonoc mezi tzv. pohyblivé svátky patří Popeleční středa či Seslání Ducha svatého. Pohyblivým svátkem je v podstatě i 1. adventní neděle, jelikož se jedná o 4. neděli před 25. prosincem a datum této neděle se mění každý rok.
Církevní rok má mnoho společných bodů s občanským kalendářem, v našich zemích se jedná o Velikonoce, Vánoce, 5. července - slavnost svatých Cyrila a Metoděje a 28. září - svátek sv. Václava a státní svátek české státnosti.