Pius XII.

16. března 2007 v 18:14 | MN |  Papežové
Pius XII., (2. března 1876, Řím - 9. října 1958, Vatikán)
Pius XII., narozený jako Maria Giuseppe Giovanni Eugenio Pacelli, byl od 2. března 1939 papežem. Je jediným z papežů, který využil práva, které jim udělil první vatikánský koncil, a v roce 1950 "ex cathedra" vyhlásil Dogma o nanebevzetí Panny Marie. Jeho role ve druhé světové válce je předmětem sporů. Byl prvním papežem, kterého svět poznal prostřednictvím radia i televize. Velký význam pro rozvoj katolické biblistiky měla jeho encyklika Divino afflante Spiritu (ze září 1943). Papež Pius XII. zemřel na zámku Gandolfo 9. října 1958.
Knězem se stal Pacelli v roce 1899, v letech 1904-1916 pomáhal kardinálu Gasparrimu s kodifikací kanonického práva. Papež Benedikt XV. jej v roce 1917 jmenoval apoštolským nunciem v Bavorsku. V červnu 1920 se pak stal apoštolským nunciem ve Výmarské republice. 16. prosince 1929 jej papež Pius XI. jmenoval kardinálem a 7. února 1930 jej povolal do úřadu Státního sekretáře. Během 30. let se Pacelli výrazně podílel na konečné podobě konkordátů s Bavorskem, Rakouskem, Pruskem a Německem (Říšský konkordát). Vykonal mnoho diplomatických cest po Evropě a v roce 1936 navštívil USA.
20. července uzavřel Vatikán zastupovaný Státním sekretářem konkordát s Německem. Stalo se tak krátce poté, co Německo uzavřelo podobné dohody s protestantskými církvemi. Uzavření tohoto konkordátu vyvolalo kontroverzní reakce. Mnoho historiků a politků jej kritizuje jako schválení a akceptování Hitlerova režimu, což však katolická církev odmítá s tím, že neměla na vybranou a konordát měl být pokusem ochránit církev a její struktury před represáliemi ze strany Německa.
2.3. 1939 se kardinál Pacelli stal nástupcem apoštola Petra. Jeho zvolení bylo nezvykle rychlé. Byl vybrán první den konkláve již ve třetím volebním kole, což se nestalo celá tři staletí zpět. Ačkoli se o Pacellim říkalo, že byl zvolen jednomyslně, dotěrným novinářům se podařilo vymámit ze stařičkého kardinála Baudrillarta, že se jednalo o poměr 48 hlasů : 15. Jménem Pius tak Pacelli vyjádřil touhu pokračovat ve vedení církve stejným směrem, jako jeho předchůdce.
Jako papež si zasluhoval obdiv především pro svou geniální paměť, skvělé vyjadřovací schopnosti, věcnost a mimořádnou pracovitost. Byl však také kritizován pro své slabosti, které se s přibývajícím věkem stupňovaly. Byl plachým a na italský vkus málo temperamentní. Měl však také sklony k autoritativnosti a nepotismu.
Okamžitým úkolem nového Petra bylo zprostředkovat jednání mezi Německem, Francií, Polskem, Velkou Británií a Itálií. Ačkoli bezprostředně po převzetí úřadu tuto konferenci navrhl, setkal se ze strany oslovených zemí jen s odmítnutím. Od této chvíle až do skončení války vydával nekončící řetězec výzev a prohlášení k míru. Bohužel i v tomto případě se dá mluvit o platnosti přísloví: Jako by hrách na stěnu házel.
Velice ožehavou otázkou pro mnohé naše současníky je vztah Pia XII. k otázce vyhlazování Židů. Mnozí mu vytýkají, že nepronesl na toto téma žádný plamenný projev, který by tento proces mohl pozastavit. Tak je Pius i 60 let po válce často kritizován. Zkusme však nahlédnout do této problematiky trochu hlouběji a nespokojit se s tendencemi, které nám nabízí dnešní společnost. 30. 4. 1943 napsal dopis berlínskému biskupovi, ve kterém vyjadřuje obavu, že ostrá prohlášení by mohla zavdat příčinu ještě většímu zlu. Byl přesvědčen, že ostrý protest by nacistický teror ještě posílil a snad i urychlil. Za zmínku stojí fakt, že i vrchní římský rabín Zolli od plamenného prohlášení papeže přímo zrazoval, a to ze stejných obav. Jakákoli volba v tomto stavu byla těžká. Zjara 1944 píše papež v dopise kolínskému arcibiskupovi: "Často je bolestně těžké rozhodnout, zda je na místě zdrženlivost a opatrné mlčení, nebo veřejný projev a rázné činy: to vše Vás trápí ještě více než ohrožení klidu a bezpečí ve vlastním domě." Přesto však Pius nezůstal nečinný. Vatikánské budovy otevřel dokořán prchajícím Židům a dokonce je začal přijímat do čestné palatinské gardy, papežské vojenské jednotky. Napsal vlastnoruční dopis biskupům, v němž žádal, aby porušili klášterní klausury a poskytli Židům útočiště. Stal se tak velitelem armády kněží a řeholníků, která na celém světě pracovala ve prospěch Židů.
Co se týče jeho role na poli věroučném, významným počinem bylo jistě prohlášení o nanebevzetí Panny Marie, totiž že na konci života byla Matka Boží s tělem i duší vzata do nebe. Již Pius si také uvědomoval nutnost svolání koncilu, ale k tomuto kroku se sám už neodvážil. Zemřel 9.10.1958 po téměř 20 let dlouhém pontifikátu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama