Duben 2007

Bílá neděle

15. dubna 2007 v 0:01 | MN |  Liturgický rok
Bílá neděle (latinsky Dominica in albis) je posledním dnem velikonočního oktávu. Název této neděle pochází ze zvyku, že novokřtěnci tohoto dne naposledy nosili bílé roucho, do něhož byli oblečeni při křtu o velikonoční vigilii. Liturgická barva dne je bílá.
Před liturgickou reformou 2. vatikánského koncilu se k novokřtěncům obracelo epištolní čtení (1 Petr 2,2-10, které začínalo slovy: "quasi modo geniti" (jako nově narozené děti), proto se neděle nazývala (a v evangelických církvích se tak dosud nazývá) též Quasimodogeniti.
Dne 30. dubna 2000 stanovil papež Jan Pavel II. pro katolickou církev na přání polské řeholnice Faustyny Kowalské tento den jako neděli Božího milosrdenství.

Velikonoční pondělí

9. dubna 2007 v 0:01 | MN |  Liturgický rok
Velikonoční pondělí (někdy též Červené pondělí) je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V našem prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi, které lze zařadit k přechodovým rituálům končící zimy a nastávajícího jara. Tato nekřesťanská praxe byla v průběhu dějin v různých kulturách teologizována a zasazena do křesťanského rámce.
Církevní oslava Velikonoc má zcela jiný rámec, jímž je Kristovo vítězství nad smrtí (tj. vzkříšení) - základní bod celého křesťanství. Velikonoční pondělí je jedním ze dnů velikonočního oktávu, kdy křesťané prožívají velikonoční radost ze svého vykoupení. Není mezi těmito dny nijak zvláštní, ale historicky došlo k tomu, že pouze pondělí zůstalo dnem pracovního klidu, v němž se dopoledne slaví slavnostní liturgie. V minulosti krom toho bývalo zvykem, že po významných svátcích následoval jakýsi volný den (odtud např. Pondělí svatodušní či Svátek sv. Štěpána). Tyto volné dny po svátcích doprovázely různé lidové zvyky, které byly součástí běžného života.

Velikonoční oktáv

8. dubna 2007 v 0:03 | MN |  Liturgický rok
Velikonoční oktáv je týden liturgického roku, který začíná nedělí Zmrtvýchvstání Páně a končí na Bílou neděli, tj. 2. neděli velikonoční (o 8 dní později, proto oktáv). V křesťanství jsou Velikonoce coby slavnost Kristova vítězství nad smrtí největším svátkem, a proto samotný den slavnosti je jakoby prodloužen do osmi dní, kdy si věřící má uvědomit velikost a význam Kristova vzkříšení pro svůj život.
V dějinách církve probíhaly v tomto týdnu katecheze neofytů, kteří nosívali po celý týden bílé roucho na znamení toho, "že oblékli Krista". Oktáv je charakterizován radostí z vykoupení člověka Ježíšem Kristem, který v člověku působí skrze křest, ostatní svátosti a dalšími způsoby.
Každý den velikonočního oktávu má v liturgii vlastní mešní formulář. V bohoslužbě slova se čtou Skutky apoštolů a evangelia o Kristově vzkříšení a odpovědi učedníků na tuto událost. V dnešní době je běžné, že se slavnostnost velikonočního oktávu odráží pouze v druhém z těchto dní, totiž ve Velikonočním pondělí, které je dnem pracovního klidu a kdy se též dopoledne slaví slavnostní liturgie.

Slavnost Zmrtvýchvstání Páně

8. dubna 2007 v 0:02 | MN |  Liturgický rok
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí.
Neděli Zmrtvýchvstání předchází Velikonoční vigilie, bohoslužba noci, v níž byl Ježíš vzkříšen. Oslava Velikonoc bezprostředně trvá po celý velikonoční oktáv, avšak velikonoční doba jako taková končí až 50. dne, slavností Seslání Ducha svatého (Letnice).
Je to Slavnost, která dává naději života. Ukazuje, že smrtí se život nekončí, ale že smysl nachází v životě věčném, jež následuje po pozemské smrti.

Prázdný hrob, který našli učedníci, je velkým tajemstvím. Kříž přes hrob vede k radosti, k životu s Bohem, k životu věčnému.

VELIKONOCE

8. dubna 2007 v 0:01 | MN |  Liturgický rok
Velikonoce, též Pascha (z latinského Pascha) či Pesach (přejití) jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který připadá na březen nebo duben. V křesťanském pojetí jsou Velikonoce oslavou vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých (po jeho smrti na kříži). V židovském pojetí jsou Velikonoce památkou vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví, z něhož je vyvedl prostřednictvím Mojžíše Hospodin.
O slavení Velikonoc křesťany nemáme zmínek v Novém zákoně, nejstarším svědectvím o Velikonocích je Velikonoční promluva Melitona ze Sard z 2. století. Slavení Velikonoc se tedy v církvi objevilo velmi brzy.
Svátky Ježíšova vzkříšení jsou významově provázány s židovskou oslavou Pesachu a dodnes v sobě nese prvky této židovské oslavy. Ježíšovo projití smrtí a vzkříšení je chápáno jako naplnění starozákonního obrazu přejití Izraelitů Rudým mořem při východu z Egypta.
Velikonoční oslavy se liší podle regionů. Protože se časově zhruba kryjí s pohanskými oslavami příchodu jara, lidové tradice převzaly z předkřesťanských dob mnoho zvyků a obyčejů.
Výpočet data velikonoc
Velikonoce (Pascha) se podle křesťanských církví slaví první neděli po prvním úplňku po jarní rovnodennosti. Toto pravidlo pochází dle tradice od svatých apoštolů. V praxi se však církve založené sv. apoštolem Janem držely obyčeje konat Paschu ve stejném termínu jako židé. Kvůli této nejednotě bylo na 1. nikajském koncilu roku 325 potvrzeno a upevněno pravidlo konat křesťanskou Paschu až po židovské.
Byl-li úplněk v neděli, jsou Velikonoce až další neděli. Datum Velikonoc se tedy může lišit mezi jednotlivými roky až o více než jeden měsíc (od 22. března do 25. dubna). Jarní rovnodennost je stanovena "úředně" na 21. březen podle gregoriánského kalendáře bez ohledu na astronomickou skutečnost (která se může až o dva dny lišit). V některých protestantských zemích (například Německu, Švédsku a Dánsku) se ale Velikonoce slavily po několik desetiletí 18. a 19. století podle astronomické skutečnosti.
Předpokládané datum Ježíšovy smrti a vzkříšení
Přesné datum Ježíšovy smrti nevíme, avšak možností, mezi nimiž lze vybírat, příliš není. Isaac Newton došel svými výpočty roku 1733 k tomu, že k Ježíšově smrti mohlo dojít v pátek 7. dubna 30, 3. dubna 33 nebo 23. dubna 34; poslední z možností sám dával přednost. Gerhard Kroll ve své knize Po stopách Ježíšových soudí, že nejpravděpodobnějším datem je 7. duben 30. Podle C. Humphreyse a W. D. Waddingtona (1990) v podvečer 3. dubna 33 v Jeruzalémě vyšel Měsíc v úplňku zčásti zatmělý; toto zatmění skončilo 51 minut po východu Měsíce. Tento údaj se shoduje s vyprávěním evangelií (Mt 27,34; Mk 15,33; Lk 22,44), takže toto datum (3. dubna 33) je velmi pravděpodobně dnem Kristovy smrti na kříži. Ježíšovo vzkříšení by pak připadalo na 5. dubna 33.
Velikonoce v katolické církvi
Velikonoce podle katolické tradice začínají vigilií Neděle Vzkříšení (která završuje velikonoční triduum Zeleného čtvrtku, Velkého pátku a Bílé soboty) a trvají padesát dní až do Letnic, slavnosti Seslání Ducha svatého. První týden Velikonoc se nazývá Velikonoční oktáv. 40. den Velikonoc je slavnost Nanebevstoupení, která připomíná Ježíšův výstup ze země do nebe a jeho oslavení u Otce.
Velikonoční symboly
beránek - Symbol beránka je přítomný již v předkřesťanských tradicích. V židovské tradici symbolizoval Izrael jako Boží stádo, které vede Hospodin. Zároveň Židé na Velikonoce pojídali beránka jako připomínku svého vysvobození z Egypta. V křesťanství je beránek jedním ze symbolů Ježíše Krista, neboť obrazně podle křesťanské víry on je beránek, obětovaný za spásu světa.
kříž - Kříž je dnes nejdůležitějším z křesťanských symbolů, protože Kristus byl odsouzen k smrti ukřižováním. Tento trest patřil k trestům nejvíce krutým a ponižujícím.
oheň - Velikonoční bohoslužba začíná zapálením velikonočního ohně, který symbolizuje vítězství Ježíše Krista nad temnotou a smrtí. Od tohoto ohně se pak zapaluje velikonoční svíce.
svíce - Svíce je v mnoha kulturách chápána jako znamení života. Velikonoční svíce symbolizuje vzkříšeného Krista - tento symbol pochází ze starověkého slavení Veliké noci, při níž se zapaluje svíce (zvaná též paškál) od ohně. Takto zapálená svíce se v průběhu velikonoční bohoslužby noří do křestní vody, je ozdobena znamením kříže a symboly Α a Ω, tj. začátku a konce věků, jímiž je Kristus. Tato svíce se potom zapaluje po celou velikonoční dobu až do letnic a při každém křtu - aby se naznačilo, že křest patří k Velikonocům. Tato svíce se též rozžíhá při křesťanském pohřbu na znamení toho, že zemřelý stejně jako Kristus prošel branou smrti; a církev se za něj modlí, aby vstal k novému životu s Bohem.
vajíčko - Protože vajíčko obsahuje zárodek života, bylo v mnoha kulturách symbolem plodnosti, života a vzkříšení. V souvislostí s lidovou tradicí vznikl zvyk malovat tato vejce; důvodem pojídání vajec o Velikonocích byla zřejmě i skutečnost, že vejce se nesměla jíst v postní době. V křesťanství se vejce vykládá jako symbol zavřeného hrobu, z něhož vstal Kristus, jako symbol nesmrtelnosti.

Velikonoční vigilie

7. dubna 2007 v 23:59 | MN |  Liturgický rok
Velikonoční vigilie je v liturgickém kalendáři noc mezi Bílou sobotu a nedělí Zmrtvýchvstání Páně, "noc nocí" - noc, v níž byl vzkříšen z mrtvých Ježíš Kristus.
V katolické církvi je velikonoční vigilie samostatnou liturgií, která symbolicky připomíná a zpřítomňuje Kristovo vzkříšení. Tato bohoslužba má následující části:
Ø bohoslužba světla
Ø bohoslužba slova
Ø křestní bohoslužba
Ø eucharistie
Bohoslužba začíná mimo kostel rozžehnutím velikonočního ohně, který je posvěcen a od něhož se zapálí velikonoční svíce. Ta je nesena v průvodu do kostela a věřící si od ní zapalují vlastní svíce; znázorňuje "světlo Kristovo". Po příchodu do kostela zazní na adresu této svíce velikonoční chvalozpěv, tzv. Exsultet, který tvoří vrchol zahájení bohoslužby.
Bohoslužba slova se skládá dohromady z devíti biblických čtení: 7 jich pochází ze Starého zákona, nejdůležitějším z nich je vyprávění o přechodu Izraele Rudým mořem při východu z Egypta (Ex 14). Jednotlivá čtení jsou od sebe oddělena zazpívanými žalmy z nichž nejdůležitější je Mojžíšova píseň Chci zpívat Hospodinu neboť je velmi vznešený, která zazněla po přechodu Rudého moře. Poté se při Gloria znovu rozezní zvony a následuje čtení z Nového zákona (List Římanům) a poprvé zazní velikonoční zpěv Aleluja. Bohoslužba vrcholí četbou evangelia o Ježíšově zmrtvýchvstání.
Po homilii následuje křestní bohoslužba. Nejprve se požehná voda. Katechumeni, kteří se připravili na křest, jsou o této noci pokřtěni a biřmováni, a věřící, kteří se během postní doby na Velikonoce připravili, obnovují svoje křestní závazky. Svěcenou vodou se po Veliké noci opět plní kropenky v kostelech.
Závěr a vrchol velikonoční vigilie tvoří slavení eucharistie.

Bílá sobota

7. dubna 2007 v 0:01 | MN |  Liturgický rok
Bílá sobota je den před Velikonoční nedělí, je součástí Svatého týdne a velikonočního tridua.
Během dne se nekonají žádné obřady ani mše svatá. Výjimkou je kromě liturgie hodin obřad Efeta, kterým jsou katechumeni připraveni na samotný křest. Církev a věřící zůstávají na modlitbách u Kristova hrobu. Teprve po západu slunce (v dnešní době také už odpoledne) se konají obřady Velikonoční vigilie.
Tímto dnem končí postní doba. Svůj název den získal zřejmě od bílého roucha neofytů, kteří jsou křtěni při velikonoční vigilii.

Velký pátek

6. dubna 2007 v 0:01 | MN |  Liturgický rok
Velký pátek je pátkem před Velikonocemi je součástí Svatého týdne a velikonočního tridua. Tento den je připomínkou smrti Ježíše Krista na kříži.
Katolická liturgie obsahuje čtení z Písma, Janovy pašije, často předvedené dramaticky nebo hudebně. Zvláštní součástí liturgie jsou dlouhé přímluvy (za církev, za papeže, za služebníky církve a za všechny věřící, za katechumeny, za jednotu křesťanů, za židy, za ty, kdo věří v Boha, ale nevěří v Krista, za ty, kdo nevěří v Boha, za politiky a státníky, za ty, kdo trpí). Pouze v tento den je také součástí liturgie uctívání kříže a neslaví se v něm eucharistie. Podává se svaté přijímání (z hostií, jež byly proměněny na Zelený čtvrtek).
Velký pátek je jedním ze dnů přísného postu.

Zelený čtvrtek

5. dubna 2007 v 0:00 | MN |  Liturgický rok
V křesťanském kalendáři je Zelený čtvrtek čtvrtkem před Velikonocemi, součást Svatého týdne a velikonočního tridua.
Při dopolední liturgii (která se koná pouze v katedrálách) biskup žehná oleje katechumenů, nemocných a křižmo. Při večerní liturgii se pak připomíná poslední Ježíšova večeře, ustanovení eucharistie a Ježíšovo mytí nohou jeho učedníků.
Název zelený je podle starší tradice spojen s užitím zelených liturgických rouch. Nejstarším zvykem ale bylo pojídání zeleniny v tento den, zvláště špenátu a zelí, což zřejmě souvisí i se starobylou tradicí židovské pesachové hostiny, s níž je spojena i Ježíšova poslední večeře.
Naposledy před Velikonocemi při Gloria večerní mše zazní zvony ("odlétají do Říma"). Zvuk zvonů až do Gloria Veliké noci nahrazují různé klapačky a řehtačky.

Svatý týden

1. dubna 2007 v 16:13 | MN |  Liturgický rok
Svatý týden nebo též Pašijový týden je obdobím křesťanského liturgického roku, které začíná Květnou nedělí a končí Velikonocemi (nedělí Vzkříšení). Jednotlivé dny, které ve Svatém týdnu mají své jméno, jsou Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota. Svatým či pašijovým se týden nazývá, neboť se při liturgii připomíná vrchol Ježíšova života - jeho smrt a vzkříšení.
Mezi tradiční zvyky spojené se Svatým týdnem patří "odlet zvonů do Říma". Při Gloria na Zelený čtvrtek se naposledy rozezní zvony a varhany, které umlknou až do Velikonoční vigilie. V minulosti bylo zvykem místo zvonků používat klapaček ze dřeva (s tímto zvykem se lze ojediněle setkat u nás i dnes).

Květná neděle

1. dubna 2007 v 8:00 | MN |  Liturgický rok
Květná neděle nebo též Pašijová neděle je pohyblivý svátek, součást postní doby, jímž začíná Svatý týden. Připadá na neděli před Velikonocemi a připomíná vjezd Ježíše do Jeruzaléma. Název svátku je odvozen od květů, jimiž bývají kostely vyzdobeny a které mají připomínat palmové větve, jimiž lid vítal Ježíše. Pašijová se neděli říká, neboť se o ní čtou pašije, tj. příběh o Kristově umučení ze synoptických evangelií.